Éra Honzy Kovaříka, část 4.

17. července 2010, 11:46

Cesta do Ruska
Zhrzen nabubřelostí západního světa odchází Honza Kovařík pěšky do Ruska. Po cestě, hluboko za finským polárním kruhem potkává laponského náčelníka Sám Ita, přezdívaný Velký Lapin. Toto setkání cestu do Ruska poněkud zdrželo. Honza Kovařík zcela propadá laponským šamanským obřadům.

Jednoho dne si však Honza Kovařík náčelníka Sám Ita rozhněval. Zcela jej potupil v souboji napodobování zvířecích řečí svou volnou improvizační parodií na téma rozprava v lachtaním parlamentu. Honza Kovařík si pravděpodobně neuvědomil kulturní rozdíly mezi civilizací západní a laponskou, nedomyslel důsledky, jaké na psychiku laponského náčelníka bude mít takováto zásadní prohra. Je ale také možné, že tento střet kultur vyprovokoval záměrně ze studijních důvodů. A také proto, aby byl rychleji v Rusku u svých lachtanů. A byl tam opravdu rychle, o čemž svědčí fotoseriál z úprku před hněvem laponských bojovníků náčelníka Sám Ita.

Rusko
Zde, zdá se, našel Honza Kovařík sobě blízké naturščiky. Sklízí úspěchy, je štědře podporován. Jeho obliba se prolíná všemi vrstvami obyvatelstva. Dokonce je několikrát přijat Ruským prezidentem a carem v jedné osobě RazPutinem. Šiky největších obdivovatelů divadla vedl nejmenovaný velkolikérník, který přijal Honzu Kovaříka za svého chráněnce. Kovařík pak trávil mnoho času na jeho víkendovém sídle na Krymu.

Pobyt v Rusku se však nakonec stal Honzovi Kovaříkovi osudným. On totiž divadlo nehrál, on jej žil. A jak je známo, divadlo končívá často tragicky. Na divadelním jevišti se mnohokrát umírá. Ve skutečném životě pak stačí zemřít jednou. Honza Kovařík cestou na hotel z oslavy převzetí finančního daru od výrobce vodky Silnyj Medved upadl do ranního Moskevského sněhu a umrzl. O vážnosti, jaké se Honza Kovařík u svých Rusů těšil svědčí místo jeho odpočinku. Je jím nově vystavěné mauzoleum na Rudém náměstí (hned vedle Leninova), ve kterém jeho nabalzamovaná mumie stále vyzařuje tu nesmírnou energii umělce, jenž po celý život dokázal jít za svým cílem, nehledě na nepřízeň osudu, nehledě na překážky, které mu stavělo do cesty nepochopení jeho velkého díla současníky ruku v ruce s lidskou nepřejícností a závistí.

Přízeň ruských mecenášů se stala zakladateli divadla smrtí, však pro jeho celoživotní dílo novým životem. Majitel likérky, která mezitím expandovala i do Čech, kde vyrábí vynikající likér z brambor, se rozhodl založit podpůrný fond ve prospěch Lachtaního divadla Honzy Kovaříka, do kterého každoročně odvádí nezanedbatelné množství své výrobní produkce. Potvrdila se tak jedna s uměleckých tezí zakladatele souboru. Propojení divadla s životem a smrtí, kdy konec znamená začátek.

Závěrem
Když tak pročítám výše napsané řádky, zdá se až s podivem, že k tomu všemu vedl Honza Kovařík ten úžasný divadelní soubor, se kterým stihl nacvičit tolik divadelních představení mnoha žánrů. Nezbývá než smeknout před samotným Kovaříkem a zároveň popřát jeho pokračovatelům hodně síly a vytrvalosti. Nechť se Vám Vaše nesmrtelné dílo daří i nadále!

— Káša Kouřilů

lachtaní divadlo | náš guru > Éra Honzy Kovaříka, část 4.