Éra Honzy Kovaříka - úvod k prehistorii

21. červenec 2010, 09:45

Bylo nebylo. V minulém století chodíval Honza Kovařík po pražských hospodách, kde za drobnou úplatu v podobě pár piv, kořalek, či ukázání podprsenky předváděl své druhé – lachtaní – Já. Jeho umění, za čas dovedeno k dokonalosti, se nesetkalo s odpovídajícím oceněním a tak po několika letech nepochopen odchází do exilu v zámoří. Zde jakoby se po něm slehla zem, ale Honza, brouček náš Kovařícká nelenil, chodil po pobřežích mořských a hledal nejlepší lachtaní herce. Ty, kteří by se svým talentem s ním mohli srovnávat. Jeho několikaleté úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem v podobě naprosto výjimečného divadelního souboru. Naši lachtani podstupují pod principálovým vedením velmi náročný až nelidský fyzický i duševní výcvik. Soubor během let nastudoval mnoho divadelních představení o nečekané šíři záběru. Má v repertoáru několik komedií, sklízí úspěchy se svým pojetím klasických dramat a v neposlední řadě je třeba zmínit i One Lachtan Show každého z herců. V divadelních kruzích se proslýchá, že jednu dobu soubor dokonce koketoval s operou. Proslulá je taneční parafráze na světoznámý balet Petra Iljiče Čajkovského Labutí jezero. Specialitou divadla je vystupování v extrémních podmínkách – na sněhu, za průtrže mračen nebo naopak v tropických vedrech. Tato masochistická libůstka je pravděpodobně pozůstatkem výše zmíněného bestiálního výcviku, který herci podstupovali v začátcích souboru pod vedením svého velkého guru Honzy Kovaříka.

Po návratu na starý kontinent objíždí se svým lachtaním ansámblem divadelní festivaly, hostuje na významných evropských scénách, sbírá jednu poctu za druhou. Časopis Divadelní revue mu udělil prestižní cenu Pathálie za rok 2000. Lachtaní divadlo sklízí úspěchy i u obyčejných diváků. Důkazem je vítězství již v nultém ročníku čtenářské ankety Zlaté prkno deníku Právě. Soubor však nikdy nezpychnul, zůstává stále na zemi. Vždyť jak celá léta skromně říkal rodilý Pražák Kovařík: „Reprezentuji přece hlavní město“.

Je veřejným tajemstvím, že divadelní kariéra Honzy Kovaříka již skončila. Po jeho tragickém skonu členové souboru pokračují v činnosti pod názvem Lachtaní divadlo Honzy Kovaříka. Toto pojmenování zvolili na počest svého velkého učitele, přítele, kamaráda a tolik inspirujícího ducha. Zde bychom měli připomenout, že původní Kovaříkův soubor neměl žádný oficiální název. Ve světě byl neformálně znám pod prozaickým označením „Lachtani“. Honza Kovařík nechtěl divadlo pojmenovávat, neboť jméno divadla považoval za něco umělého. Vždy plně v duchu své teze života v divadle říkal: „Nic nepojmenovávám, nemám žádný soubor, nehrajeme nijaké divadelní hry, neboť tyto vidím jakožto kusy pokleslosti. Já jsem Honza Kovařík, tohle je Benjamin, Hugo, Anna a Xaverius. Já nic nehraji, oni nic nehrají, my prostě jsme a žijeme a jestli se na nás chcete dívat, tak prosím…“ (pozn.: citát je z nepotvrzeného zdroje)

lachtaní divadlo | náš guru > Éra Honzy Kovaříka - úvod k prehistorii