Základní informace o divadle

21. červenec 2010, 09:45

Stávající věk ansámblu můžeme datovat od roku 2001, kdy zdecimované torzo původních lachtanů přijímá na počest svého vytrativšího se guru název Lachtaní divadlo Honzy Kovaříka. Do dne, ke kterému je datován tento článek, má divadlo na kontě šest a půl inscenace a několik jednorázových projektů.

Vraťme se ale na počátek tohoto tisíciletí, do doby, kdy se osiřelí herci doslova zvedají z písku, tohoto hrubého pobřežního prachu, aby navázali na sice nedávno, nicméně již značně zašlou slávu. K lachtanům Benjaminovi a Xaveriovi, lachtanici Anně Koldin a mroži Hugovi Walroß Riesenhafter von Saubernitz und Tünscht se připojuje proslulý eskamotér Üdo Vysil, tajemný muž, jenž se osobně znal s Honzou Kovaříkem, ba se hrdě řadil k jeho nejbližším přátelům. Pod jeho vedením soubor začíná připravovat svůj triumfální návrat. Dnes je již těžké určit, zda na znovuzrození souboru má největší podíl Vysilova vůle a krotitelské schopnosti nebo za ním stála spíše schopnost lachtanů otřepat se z prožitých tragédií a jejich ohromná touha znovu se postavit na vlastní ploutve, ukázat opět světu vlastní uměleckou velikost a navázat na někdejší úspěchy.

Na rozjezd si lachtani vybrali prověřenou klasiku, která nestárne. A tak 30. června 2001 u kostela Sv. Máří Magdalény divadlo přehrává svou přepracovanou verzi pohádky O Červené Karkulce. Ano, jak symbolické, že právě stále mladičká Červená Karkulka s růžolícími tvářičkami se stala tou dobrou nesmrtelnou vílou, která jim pomohla opět rozvířit stojaté kruhy divadelních vod a vrátit se do první ligy světového umění. Zkrátka, v tento den se narodil staronový fenomén.

Od tohoto památného okamžiku prošlo složení souboru dvěma, nikoli nevýznamnými, změnami. Nejprve, bohužel již krátce po obnovení divadla, odešel lachtan Xaverius, tento mistr vedlejších rolí, pěšák detailu, herec, jehož největší doménou byly krátké a trefné výstupy, často výsostné důležitosti. Důvodem byla, jak už to na divadle chodí, řevnivost mezi herci, kterou ani Üdo vysil nedokázal ukočírovat. Jak moc pak všechny zasáhla zpráva, že Xaverius neunesl odloučení od svých druhů a od divadla a záhy zahynul žalem. Oslabený soubor jen těžce a velmi dlouho hledal alespoň trochu adekvátní náhradu za Xaveria. Až po několika letech a nejednom nepovedeném pokusu o angažmá nejrůznějších existencí se objevil lachtan Charlie. Již při prvních zkouškách nebylo pochyb, že on je tím pravým, který velikou mezeru po svém předchůdci plnohodnotně zacelí.

V následujících dvou letech divadlo přichází s inscenacemi Labutí jezero a Evangelium podle. Poté se na čas uchýlí do ústraní nehosinného Grónska, kde tráví čas převážně společnou meditací. Výsledkem je Podivný příběh o Ukuamaaq z roku 2005. O rok později přichází velkovýpravné představení Wanted Roy Bean (Eintopf Western), se kterým sklízí nemalé zasloužené úspěchy. Následoval Pygmalion z roku 2008 a rozšířená verze dřívějšího počinu Evangelium podle (Reloaded).

Síla Lachtaního divadla Honzy Kovaříka spočívá mimo jiné v důsledném prozkoumávání různých divadelních forem. Kromě klasické činohry se soubor do hloubky věnuje baletu, muzikálu, výrazovému tanci, dramatickým zpěvohrám, satiře, grotesce a má na kontě i tzv. film na divadle, dedikovaný jako pocta westernovým klasikům. Lachtani se nevyhýbají ani žádným mezižánrovým přesahům. Proto jsme měli možnost je vidět v angažmá hudebním, filmovém, moderátorském i jako modely. Více naleznete v kategorii Inscenace

— Káša Kouřilů

lachtaní divadlo | o divadle > Základní informace o divadle